Poučil nás, že dnešní výuka dějepisu ve školách je účelová. Vadí mu, že dnes historii „mistrujeme, místo abychom jí vykládali nestranně“. Kováčik nám také vysvětlil, že média provádí „promašínovskou indoktrinaci“ a že tím šíří „bezbřehý, extrémní antikomunismus“.
Od převratu skutečně uběhlo příliš málo času, aby měl člověk tohle chuť poslouchat. Česká televize je veřejnoprávní médium, které by mělo nějak tlumočit názory všech hlavních politických proudů. V rámci bezpečného nedělního trávení by měl ale existovat úzus, že k nějakým tématům se tam komunisti zvát prostě nebudou. A Mašínové takovým tématem jsou.
Nejde jen o to, že jsme museli poslouchat drzé komunistické kázání, jak má a nemá vypadat výuka historie. Jde taky o logiku diskuse jako takové. Pokud chci slyšet alespoň trochu zajímavou kritiku vlády a jejího rozhodnutí dát Mašínům medaili, nemůžu si zvát k mikrofonu lidi, proti nimž byl boj Mašínů od začátku namířený. Jejich názor je předem jasný, nevyvratitelný a ve vztahu k tématu proto zcela irelevantní a nezajímavý.
To, že si Václav Moravec do své diskuse komunistu na Mašíny pozval, dal najevo, že o žádnou diskusi jít ve skutečnosti nemělo. Mělo jít o tribunu, kde si každý řekl, co potřebuje. Jenže potřeby komunistů v tomto bodě zcela jistě nejsou tím, čím by se veřejnoprávní televize měla řídit.