První věc, co mě zarazila: několik prvních řad bylo rezervované pro Úřad vlády. Copak ta akce není určená studentům? A když už si Nečasův úřad zabral místa, proč (možná s málo čestnými výjimkami jako je profesor Zahradník a jeho manželka) nesedí někde vzadu, když stejně nebudou zasahovat do diskuse?
Druhá věc byl způsob uvítání. Několik minut před začátkem přišel k mikrofonu nabyté auly jakýsi fakultní činovník a oznámil přítomným, že se po příchodu německé kancléřky a českého premiéra mají postavit. To se také stalo. Všichni se zvedli, chvilku tiše koukali na rozpačitou Merkelovou a nikdo nevěděl, kdy už si může sednout. Přitom fakulta mohla studenty nechat, ať reagují, jak chtějí. Třeba by se ozval spontánní potlesk, třeba by se pískalo, možná by se rozhostilo trapné ticho. Kancléřce by se tím ale dostalo privilegia přijít do svobodného, dirigováním a konvencemi nesvázaného prostředí, kde každý vůči ní vyjadřuje to, co skutečně cítí.
Třetí a největší faux pas se odehrálo vzápětí s českým premiérem v hlavní roli. V situaci, kdy všichni čekali napjatě na Merkelovou, si vzal napřed slovo Nečas a dvacet minut četl svůj velmi nudný, obecný, ve většině nesrozumitelný, úřednicky napsaný projev. Přijít na neformální univerzitní půdu, zabrat si plnou třetinu času vyhrazené pro Merkelovou a její diskusi (tak to alespoň slibovaly pozvánky) a recitovat kýmsi napsaný referát, který Nečas mohl odříkat jindy – je skutečná drzost. Nečas vzhledem k jedinečnosti té akce měl zkrátka nechat celou show Merkelové.
V poslední třetině přišly na řadu otázky. Uvaděč Jefim Fištejn oznámil, že přihlášené účastníky diskuse spravedlivě losoval, pak ale – kdo by to čekal – dostali jako první možnost položit otázku dva zástupci Českého a německého fóra mládeže. Navíc pěkně korektně jeden Čech a druhý Němec. Vypadalo to spíš jako „los“ ve stylu rozhodování o státní zakázce pro Syner.
Celkem pak padlo pět otázek a každý, kdo čekal, že budou aspoň trochu provokativní, osobní, naštvané apod. (přece jen nedávno vysokoškoláci bouřili v ulicích), musel být zklamaný. Spíš to vypadalo jako na srazu euroúředníků – tazatele zajímal fiskální kompakt, kohezní politika, agrární politika, souběh eurosummitů…
Na víc pak už nebyl čas. Angela Merkelová se ještě stačila zatvářit, že jí tak rychlý konec mrzí, dostala medaili a šlo se domů.