Reklama
 
Blog | Marek Švehla

Nerozumnost politiky, výhodná koruna a k čemu je dobrá krize

Tři poznámky k četbě novin

Není to žádný objev ani uklidnění dozvědět se, že nedostatkem racionality netrpí jen česká politika. Stejně je na tom minimálně po posledních volbách Izrael. Tam jak známo velmi těsně – o jednoho poslance – vyhrála volby středová strana Kadima bývalé ministryně zahraničí Tzipi Livniové. Jelikož ale nesestaví vládní většinu, tak se této práce ujal druhý v pořadí – šéf pravicového Likudu Benjamin Netanyahu. Ten vládu sestavil, ale za poměrně vysokou cenu: do koalice vzal rodáka z Moldávie, nacionalistu Avigdora Liebermana. Má zastávat post šéfa diplomacie v čase, kdy Izrael kvůli hrozbě Íránu potřebuje udržet co nejlepší vztahy s okolními arabskými sousedy, o Palestincích nemluvě.

Jenže z toho teď mnoha lidem v Izraeli naskakuje husí kůže. Je jím i komentátor deníku Haaretz Yoel  Marcus. Ten ve svém úterním článku Poslední výzva pro Tzipi a Bibi připomíná, že Lieberman je se svými názory na Araby jako slon v porcelánu (například egyptského prezidenta Mubaraka – dnes klíčového spojence Izraele – poslal do pekel a vyhrožoval mu vyhozením Asuánské přehrady do povětří). Marcus taky zmiňuje, že Izrael už za Obamy nemá u Ameriky takovou protekci jako dřív. Na rozdíl od zvyklostí se Obama napřed setkal s Araby – se saúdským a jordánským králem a dokonce i palestinským prezidentem, a teprve pak – v květnu – se setká s Netanyahuem. Marcus taky zmiňuje výrok Obamova spolupracovníka Rahma Emanuela – je nám jedno jak, ale mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinci musí být do čtyř let hotová.

V takto rozehrané hře Marcus znovu apeluje na Netanyahua a Livniovou, aby se přece jen dohodli na společné vládě bez radikálů jako Lieberman. Jenže cesty politiky jsou nejen v Česku klikaté a koncenzuální politice nepřeje doba: Livniová by do vlády šla, ale jen jako premiérka. Předsedou vlády ale chce být i Netanyahu, který na rozdíl od Livniové má tu výhodu, že jí k naplnění této své touhy nepotřebuje. Ona jeho ale ano.  Výsledkem je nadupaný slon v blízkovýchodním porcelánu.

Reklama

………

Ještě ke dvěma textům ve včerejších Hospodářských novinách.

Jeden z nejinspirativnějších českých  ekonomů, Ondřej Schneider, analyzoval včera v dlouhém článku výhodnost nebo nevýhodnost přijetí eura středoevropskými státy. Podle Schneidera neexistují objektivní čísla, na jejichž základě by šlo rozhodnout. Záleží na tom, čemu dává člověk přednost.

Schneiderovy závěry pro Česko ale stojí za zopakování. Pro nás prý může být zachování koruny výhodné, Schneider ale lišácky klade docela zásadní podmínky téhle výhodnosti: světová finanční krize brzy skončí, v Česku vzejde z voleb stabilní a rozumná vláda, politici odolají chuti omezit nezávislosti ČNB  a prezident do jejího čela najmenuje rozumné, zkušené profesionály.

S klidem se dá tedy říct, že tím se Schneiderovi celkem přesně povedlo vysvětlit, proč se Češi mají koruny naopak co nejrychleji zbavit.

Je to stejné, jako tvrdit – zrušení armády je výhodné, byť s několika podmínkami: pokud budeme mít už napořád ve všemi státy přátelské vztahy, nebudeme muset už nikdy s nikým bojovat a nepřijdou žádné živelné katastrofy.

 ……

Předseda představenstva finanční firmy London & Oxford Capital Markets David Marsh rovněž ve včerejších HN vyjmenovává šestnáct důvodů, proč je třeba mít rád hospodářskou krizi. Jde trochu o kabaret (Marsh chválí levnou ropu, ale taky prázdná letadla či přehledné dělení světa na viníky a oběti), přesto ale dodejme, že na jednu důležitou věc úplně zapomněl – a sice ekologii. Pokud totiž krize přinesla něco dobrého, pak je to další důkaz, jak je rozumné investovat do životního prostředí.

Dosud jsme slýchali, že všechno musí mít svojí vyčíslitelnou cenu, a pokud něco svojí jasnou, spočitatelnou cenu nemá (třeba ničení krajiny), pak takové škody neexistují. Co naopak spolehlivě existuje a co jediné má tedy svoji cenu, říkávali ekonomové, jsou jasnými účetními čísly podepřené ekonomické operace.

Jenže finanční krize ukázala, že ta „jejich" účetní čísla, ty jejich „hodnoty" žádnými hodnotami v mnoha případech nejsou. Šlo o prázdné bubliny, které jedna po druhé splaskají. Naopak pravicí často zpochybňované investice do životního prostředí tu s námi zůstávají a těšíme se z jejich přínosu, přestože pro něj počtáři dnešního modelu HDP nemají přesnou kolonku.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama