Začněme Borůvkovou. Šestatřicetiletá blondýna vyvolala ve zdejších denících pozdvižení. Píší o ní jako o Barbie, maskotu ČSSD, Paroubkově protéze. Za poslední dva týdny o ní bylo publikováno 80 článků, které se vesměs nesou ve stejném duchu: proč zrovna ona a k čemu nám to bude.
Nic proti tomu, ale jak říká další Mrs. B – Buzková, kdyby stejným způsobem noviny propíraly mužské kandidáty. Nic takového se ale neděje. Obecně platí, že funkce stranického místopředsedy pro novinové editory prakticky neexistuje, natož aby se o ní psaly editorialy. A už vůbec neexistuje, aby se u mužských politiků nějak řešil jejich vzhled.
U Borůvkové ale právě tohle patrně nevybouřené třicátníky a čtyřicátníky v redakcích fascinuje. Do transu je uvádí její hluboký výstřih, provokují je její rodinné poměry (mladá žena – o generaci starší muž) a taky „troufalost“, s níž "tahle blondýna" k rýsující se politické kariéře přistupuje. Svoji roli taky zřejmě hraje nechuť většiny deníků k Paroubkovi, který to celé zaštiťuje. Jenže to není problém Borůvkové.
U Brožové je to jiné. Borůvková je normální výplod stranické politiky. Brožová je další díl seriálu na téma – ČSSD jako marketinkový produkt. U Brožové nám může být zcela fuk, jestli kdysi natáčela soft porno, jak dobrá je divadelní herečka a dokonce i její zbrklé přiznání, že by si za muže nevzala hezkého chuďase (od dalších kandidátek sociální demokracie taky nikdo nic takového nepožaduje).
Problém ovšem je, že u Brožové ještě před pár týdny nikdo asi včetně jí samé netušil, že by mohla dělat parlamentní politiku. Jde o paroubkovský vypočítavý marketinkový tah, kde na obsahu nezáleží, důležité je jen dobře vypadat. ČSSD s lidmi, jako je Brožová nebo hokejista Šlégr, se stává víc prázdnou a snáz manipulovatelnou svým autoritativním předsedou.
Takže víc Borůvkových a méně Brožových do české politiky!