Házení vajec nebo rajčat proti politikům může být legitimní projevem, ale jen za určitých okolností. Například když odpůrci amerického radaru házeli rajčata na Karla Schwarzenberga. Šlo o jasné vyjádření názoru (odpor k radaru) jasnými lidmi (odpůrci radaru), kteří jdou házením s kůží na trh.
U Paroubka jde o projev nejasných lidí skrytých v davu anonymity, u nichž nevíme, o co jim vlastně jde. Vrhačem tak může být kdokoliv. Je klidně možné, že to dělá sama ČSSD, aby se inscenovala do role oběti a přesvědčila nerozhodnuté voliče, aby volili jí.
Ale i kdyby šlo skutečně o spontánní vyjádření mladých lidí organizovaných na Facebooku. Házením vajec se vytáhlo stavidlo, které s sebou může smést kohokoliv. Vaječný útok na politického protivníka se stává „normálním" nástrojem volební kampaně. To znamená, že může postihnout i politiky, jimž naopak vrhači vajec fandí. Může se stát nástrojem různé manipulace s veřejným míněním, stylizace sama sebe do role oběti.
To ví dobře i Paroubek. Na posledním mítinku v Praze už vajíčkům ani neuhýbal, vzal si dokonce na sebe „pracovní" námořnické triko. Ví, že fotky s rozpláclými žloutky na obličeji mu mohou pomoct víc, než potupné krčení se pódiu ve snaze uhnout. Řada jeho příznivců teď radši víkendovou cestu na chalupu odloží a půjdou naschvál volit. Nedivím se jim.