Je to pozoruhodné, jaké souznění najednou předseda ČSSD s prezidentem předvádí. Paroubek hned po Klausově čtvrtečním vystoupení, kdy se ještě ostatní teprve vzpamatovávali ze šoku, věděl, že to celé „není až takový problém“. Jako by on jediný měl dopředu od Klause informace, co se chystá.
Prezidenta utrženého ze řetězu je možné zastavit jedině tím, že vláda a demokratické strany budou postupovat ve shodě. Jiří Paroubek má ale zřejmě jiné plány: o možné hrozbě odvolání prezidenta nechce ani slyšet (přitom je to zbraň, která na Klause platí). Dokonce míní, že řeči o odvolání prezidenta poškozují zájmy Česka. Jako by to prohlásil někdo z Hradu: vždyť selský rozum naopak říká, že Klaus v úřadě poškozuje české zájmy.
Ale pojďme dál: Paroubek dokonce celý spor možná použije v útoku proti pravici. Chce slyšet, proč bývalá vláda nevzala dřívější výhrady prezidenta k Lisabonské smlouvě vážně. Bývalá koalice říká – žádné oficiálně neexistovaly, Klaus říká – existovaly. A Jiří Paroubek se zatím tváří, jako by se hrálo o tuhle podřadnost. Přitom je to úplně jedno: i kdyby Klaus něco namítal, Topolánkova vláda dostala přesvědčivé právní posudky, že o právní problém nejde, tak šla dál k ratifikaci, kterou měla na starosti. To je úplně normální postup.
Paroubkovo a Klausovo překvapivé souznění může mít jednoduché vysvětlení. Ať už Paroubek věděl, nebo nevěděl, co se chystá, rychle se zorientoval a pochopil, že na tom může těžit body. Už při sesazení vlády letos na jaře prokázal, že je mu EU ukradená, hlavně když nažene nějakou výhodu pro sebe.
Podobně může uvažovat teď: Klausův šprajc s Lisabonem ubližuje nejvíc ODS. Rozkládá ji zevnitř. Samotné se jí levicová Listina základních práv a svobod nelíbí, sympatizuje v tom s Klausem a na všechny Topolánkovy odpůrce v ODS to celé působí jako živá voda. Proto se také Vondra v neděli v televizi v debatě proti Jaklovi nezmohl na pořádný odpor, protože neví, co má říkat a nechce se dál dloubat v ráně. Proto zatím čeká i Topolánek
Ať už konflikt dopadne, jak chce, ODS z něj nemůže vyjít dobře. Buď těžce ponese další střet se svým zakladatelem. Nebo Klaus prosadí svou a ukáže, že je schopnější obhájce „národních zájmů“ než neschopný Topolánek coby premiér.
Paroubek tohle určitě ví, a proto bude zřejmě Klausovi nenápadně pomáhat – minimálně drolením protiklausovské fronty. Podle logiky nepřítel mého nepřítele je můj přítel si s Klausem rozumí už delší čas (společně svrhli vládu) a prezidentovo pohrávání si mazlíčkem evropské levice – Lisabonskou smlouvou – na tom zřejmě nic nezmění.