Konkurenčním politikům nikdo nebere právo vykreslovat Paroubka jako ztělesnění zla a katastrofy, ostatní včetně antiparoublovsky naladěných novinářů ale musí tušit, že v praxi to ani po případném Paroubkově volebním vítězství tak vážné být nemusí. Proto by některé jeho kroky stálo za to posuzovat přece jen jiným slovníkem, než to dělá sekretariát ODS.
Příkladem je třeba návrh na zvýšení „mateřské“. I když si můžeme myslet, že tváří v tvář hrozivě rostoucímu schodku veřejných financí se musí šetřit už jaksi z principu. I když je nad slunce jasné, že svolávat kvůli zvýšení rodičovské podpory mimořádnou schůzi parlamentu chvíli před volbami je vypočítavost vedená vidinou začínající předvolební kampaně. (Zatím ani Paroubek nedoložil, že by tu někdo trpěl podvýživou natolik, aby se kvůli zvýšení sociálních dávek musela svolávat zvláštní schůze parlamentu.)
Na druhou stranu je ona miliarda a půl (o něco víc než promile státního rozpočtu) na zvýšení mateřské tak velká suma, aby se nedala nahradit z jiných zdrojů? Jde o návrh, který by Paroubka a jeho tým diskvalifikoval coby budoucí rozumné hospodáře? Dá se pochopit, že něco takového tvrdí politická konkurence, u komentátorů z nezávislých médií to ale zavání ztrátou nervů a soudnosti.
Ano, česká sociální demokracie je přehnaně staromódní (viz odpor k poplatkům ve zdravotnictví, školnému, či uvolnění nájmů) a chybí jí ochota obětovat alespoň část svých politických ambicí ve prospěch zdravého politického konsenzu (americký radar, zahraniční vojenské mise).
Zatím však nemáme dost indicií k zásadním pochybnostem, že Paroubkova ČSSD je v zásadě konstruktivní reformní stranou, která si uvědomuje rizika, jimž české veřejné finance čelí. Na tom zatím nic nemění ani návrh na zvýšení rodičovské dávky, z něhož pravicoví politici a někteří novináři tak vyšilují. Patroubkovy návrhy stojí zato analyzovat a ne je z ideologických pozic zatracovat. Jediný zaručený recept na rozumné vládnutí neexistuje – – ani v Česku.