Samotný výsledek senátních voleb mě ale docela potěšil. Bohužel měl přijít o rok dříve, to by teď Klaus rozumoval někde na univerzitě nebo v některém ze svých konzervativních fanklubů, a ne z Pražského hradu. I tak je ale dobře, že ODS ztratila senátní většinu. V českých válcovacích poměrech je lepší, když nikdo sám nikde většinu nemá. A zřejmě se taky snáze schválí Lisabonská smlouva.
Pak už ale při pohledu na výsledky voleb následují spíš nepříjemné pocity. Kamarád Kočky je na koni a už už chce vládnou, místo aby po balkánské střílečce na křestu své knihy s ostudou volby prohrál.
ODS jako by byla v troskách. Na pražském magistrátu vzniklo kolem Pavla Béma nové stranické centrum, které se teď bude snažit svrhnout Topolánka. V tom by nemusel být zásadní problém, koneckonců chtít řídit politickou stranu je chvályhodná věc. Problém je v otázce, co tohle Bémovo chtění způsobí.
O pražském primátorovi toho totiž moc nevíme. Jeho známí říkají, že se za posledních pět let výrazně změnil. Až moc okatě touží po moci, platí za mistra přetvářky a zákulisních her, podezřele si rozumí s ideově vyčpělým Klausem. A hlavně o svých názorech na velkou politiku nám nikdy moc neřekl. Člověk může jen odezírat: když si tak rozumí s Klausem, zřejmě půjde i v jeho stopách proti Evropské unii a směrem k mocenským paktům s ČSSD.
Topolánek taky není žádný bruselofil, chová se ale jako realista. Hodil za hlavu ideologii a vsadil na to, že členství v EU je dobré pro českou ekonomiku. Dal svým partnerům v EU jisté sliby a ty ho teď zavazují. Bém, ale ani Bendl žádné sliby nedali, budou se chtít nějak proti Topolánkovi profilovat a možná po klausovsku začnou bránit klausovsky pojaté národní zájmy proti Bruselu.
To všechno se uvidí. Jednu pozoruhodnou věc ale vidíme už teď: a sice jak ODS snadno a rychle hází přes palubu své reformátory. Stačilo, aby se jeden zdatný populista zmocnil poplatků ve zdravotnictví a ODS už bere reformní zpátečku. Přitom máme přece jasná čísla na to, že poplatky, když už je řeč o nich, jsou prospěšná věc, která šetří zdravotnické peníze na angínách a přesouvá je na dětské onkologie.
V ODS i mimo ni teď kdekdo tvrdí, že Julínek reformu špatně – jak se moderně říká – komunikoval. Možná, problém je, že to říkají i lidé, kteří sami měli reformu „komunikovat“ – hejtmani nebo proreformní média. Navíc jak to, že si v ODS téhle údajně špatné komunikace nevšimli dřív? Mohli přece odhadnout, jak sociální demokracie zdravotnickou reformu využije u voleb. Proč si tu „lepší komunikaci“ lépe neohlídali? To mohli udělat hejtmani, Topolánek, Bém a další. A jestli si do toho Julínek nechtěl nechat mluvit, už dávno měl z ministerstva vyletět.
Pofňukávat teď v souvislosti s poplatky nad rozlitým senátním a krajským mlíkem akorát ukazuje, jak amatérsky se v ODS politika dělá. Navíc je otázka, kdy se v téhle nejvíc české reformní straně zase nějaký další reformátor najde.