Kolem Topolánka se stahuje smyčka způsobem, jak to ještě nezažil. Tlustému, Ranincovi a dalším jeho vnitřním nepřátelům stačí jednou zvednout ruku – při hlasování o nedůvěře – a Topolánkova politická kariéra půjde na dlouhou dobu (jestli ne napořád) k ledu. Jako odvolaný premiér křeslo předsedy ODS v prosinci neobhájí. Maximálně mu zbude místo řadového poslance, v horším případě potupné čekání na trafiku (v lepším důstojný odchod).
Pokud Topolánek vyhlášení nedůvěry naopak odrazí, má na jistý čas klid a my s ním. I kdyby ODS na svém sjezdu v prosinci zvolila nového předsedu, těsně před předsednictvím EU Topolánka zřejmě v čele vlády nechá, zatímco nový předseda se soustředí na přípravu voleb, které velmi pravděpodobně přijdou příští podzim.
Zvednout ruku proti vládě není ani pro Tlustého snadné, teď mu ale prezident dodal útokem na premiéra kuráž. Přitom lze tušit, že Klaus míří ze svého pohledu na důležitější terč, než je Topolánek.
Už delší čas probíhá mezi vládou a hlavou státu spor o to, jaká bude Klausova role při předsednictví EU. Premiér by chtěl, aby byla co nejmenší, prezident by si chtěl naopak ukousnout z předsednictví co nejvíc. Hraje se o to, jestli Klaus povede některé z vrcholných jednání EU, například to o Rusku, a také jak moc má vláda prezidentovy značné odlišné názory zohlednit.
Přitom je jasné, že pádem Topolánkovy vlády by se problém z Klausova pohledu vyřešil. Klaus by pak hbitě jmenoval takový úřednický kabinet, který by mu do předsednictví nemluvil. Snadno by pak své názory na Rusko, ratifikaci ústavní smlouvy, řešení finanční krize nebo jednání s Gruzií prosadil.
A jsou tu i další „výhody“. České organizace by se ujali nezkušení amatéři, Brusel by zachvátila panika, předsednictví by hrozil chaos. Václav Klaus už roky systematicky bojuje za rozmělnění a oslabení Unie. Teď má na dosah zbraň, o níž se mu ještě v sobotu ráno nesnilo. To, že zájmy Česka jsou zcela jiné, nemá smysl rozvádět.