Rath tam zmínil jako příklad úspěšného boje s ekonomickou krizí Hitlerovo zbrojení ve 30.letech. Přitom každá hitlerovská paralela je skandální a za jednu takovou byl léta ostrakizován třeba Jörg Haider. Hitler jak známo nebojoval s krizí, ale dělal vše pro přípravu na válku. O to teď ale nejde.
Jde o způsob, jak o tom ČT referuje: zmíní výrok o Hitlerovi v LN, pak vyjádření Ratha, že šlo jen o historický exkurs a že Hitlera neobdivuje. Dál je střih na Paroubka, který práci LN označí za „nechutný případ naprosto tendenčního přístupu". Což – jak dodá Česká televize – Lidové noviny „odmítají".
Vše jde jako obvykle v rychlém sledu a pokud to vůbec divák stačil sledovat, musí poněkud znejistět: tak jsou LN „nechutné a tendenční", jak nám k večeři oznamuje Paroubek? Nebo šéf ČSSD vaří z vody a snaží se hodit skandální výrok Ratha na jiné? Jenže to se nikdo ze zpráv ČT nedozví. Přitom bychom teoreticky měli, neboť času na zpracování bylo dost, Lidové noviny by svým kolegům z televize jistě rády zpřístupnily záznam rozhovoru (od neděle visí na internetu) a redaktor ČT se s trochou kuráže mohl Paroubka zeptat, jak na tu „tendenčnost" přišel. Zpráva by pak byla úplná a divák by si z ní odnesl toto: Raht chválí Hitlerovy recepty a Paroubek bez důkazů osočuje seriózní deník, který tuhle chválu zprostředkoval.
Takhle do detailu to uvádím jako příklad, jak jalově dnes zprávy v podání ČT vypadají. Zaklínadlem je rádoby vyváženost, právo na vyjádření, jakási imaginární objektivita. V naplňování takto vykolíkované formy se zcela ztrácí obsah, takže nemá vůbec smysl takové televizní zprávy sledovat. Na jejich konci totiž není možné říct, co jsme se vlastně dozvěděli.
Nevím, jak se na tom všem podílí profesní zručnost televizních novinářů. Jisté ale je, že pracují pod velkým (pro mě samotného nepoznaným) tlakem instituce zvané televizní rada, která onu pseudovyváženost a pseudoobjektivitu hlídá a za její údajné nedodržování sází vysoké pokuty. To vše ke spokojenosti Paroubka a dalších předních politiků: oni si takhle totiž do kamery tu svojí větičku, jakkoliv vylhanou, vždycky nerušeně řeknou.