Indie a Pákistán se dlouhý léta rozvíjely ruku v ruce, byť mezi nimi existují od začátku minimální kontakty ekonomický a jiný. Teď je ale Pákistán v chaosu, žije bojem s radikály a vládní krizí. Celé to znamená, že ztrácí, zatímco Indie jde nahoru – jak sami Indové rádi říkají – India's shining neboli Indie září. Byť to v ulicích velkých indických měst občas kvůli nepořádku, chaosu a všude možně polehávajících postavách vypadá, jako by země byla v posledním tažení, to je ale tady normální kolorit chudé půlky společnosti. Celkově Indové bohatnou a zvykají si na dopravní zácpy, chválu ze světa, někteří i na nakupování v obchoďácích, cestování do ciziny a vůbec život střední třídy a výš.
Indie je taky mnohem barvitější než Pákistán, protože v ní žijí různí lidé, tak různí, že to Evropa nezná, i kdyby do jednoho města svezla ty nejvýstřednější Albánce, Švédy, Iry a Portugalce dohromady.
Na jednom z anglických blogů jsem četl povzdech, že v Pákistánu jsou lidi přátelštější a zdvořilejší než v Indii. Bral bych to jako hodně povrchní hodnocení. Pákistán je země v problémech, dnes skoro bez turistů. Za takových okolností se část společnosti normálně chová k cizincům nadměrně vstřícně a třeba jim kupuje lístky na autobus, jako se to stalo nám. Indie je svobodná, sebevědomá společnost, kde se to cizinci hemží. Za takových okolností je normální, že jejich příjezd nechává Indy poměrně chladnými.
První kroky v Indii