Zpravodajové píší, že jde o první případ odsouzení blogera za jeho vyjádření v diskusi. A řada komentářů k tomu dodává, že odsouzení scestné, protože jde o internet, tedy svébytný prostor svobodného vyjadřování, kde se přece uráží běžně a nic se neděje. To je fakt, jenže kde nebyl žalobce, nebyl soudce. V případě urážek Matouška se najednou žalobce objevil a jsme u kořene věci: Proč by měl mít internet extra postavení, kde se nemohu domoct omluvy, pokud o ní stojím?
Ten případ je snad dostatečně znám, takže se mi nechce znova citovat nebo popisovat tu nijak zvlášť zajímavou hádku mezi blogerem Michalem Matouškem a jeho čtenářem Martinem Ondrejátem. S dovolením tedy ocituji stručný, ale výstižný popis z pera iDnes:
V srpnu roku 2008 napsal Michal Matoušek na svůj blog u Respekt.cz článek s titulkem Z magických střípků šachu, tolerance i lásky. Pod na blogy nijak výjimečným textem se objevovaly komentáře, na které jsou čtenáři internetových diskuzí v podstatě zvyklí. Jeden z komentářů reagoval na článek komentářem začínajícím slovy: "Když si potomek, dejme tomu syn přivede domů přítele, feťačku, kriminálnici nebo echtovní cikánku, tak máte zaděláno na problémy do konce života…"Matoušek na komentář reagoval ostrou obecnou i osobní kritikou, ve které použil kromě jiného i výrazů "vyblil pod text", "rasistický rypák" a přímo k osobě pana Martina Ondrejáta, autora zmíněného komentáře, pak "puncovaný blbec".
Adam Javůrek na online.zurnalistika.cz dokládá, jakou chybu Ondreját udělal, že šel k soudu. Teď se o jeho hloupých názorech ví neskonale víc, než kdyby urážky ignoroval. To je sice pravda, spor je teď ale o něco jiného. Ondreját k soudu šel (možná i proto, že je ješitný právník), takže otázka zní: má se trestat za urážky v internetových diskusích, nebo ne?
Kritici rozsudku říkají, že ne, protože expresivní výroky k internetu patří. To je fakt, stejně jako třeba patří do ústního neformálního projevu. Na internetu ale mají tu nevýhodu, že jsou pronesené veřejně a nedají se vzít zpět. Proto má mít dotčený jedinec možnost nějaké obrany, pokud se cítí poškozený.
Navíc je rozdíl mezi „expresivní“ a „urážlivý“. Matoušek mohl napsat „hlupák“, on ale napsal „blbec“, což zní v češtině jako urážka. Co je pak nemravného na tom, pokud ho teď někdo žene k odpovědnosti?
Soudkyně Martina Štolbová prohlásila, že spor osciluje mezi dvěma ústavními právy, které jdou v tomto případě proti sobě: právem na svobodu projevu a za druhé právem na ochranu cti. Nakonec ve svém rozsudku zvolila elegantní řešení. Dala za pravdu Ondrejátovi v tom, že se cítí poškozený urážkami a nařídila Matouškovi písemnou omluvu za „veřejné, sprosté osočení“. Ta omluva je ale neveřejná, dopisem.
Soudkyně navíc dala zčásti za pravdu i Matouškovi: Ondrejátovy výroky podle ní zavání rasismem a Matoušek tedy měl ke svému rozčilení důvod. Ondreját si tak musí sám zaplatit své soudní výdaje a nedostane se mu speciálního omluvného textu na blogu Matouška ani omluvy za „neoprávněné nařčení z rasismu“.
Tenhle soud tedy ukázal, že i na internetu platí jistá odpovědnost, pokud si jí někdo vyžádá, a to je dobrá zpráva. A jak to ovlivní další podobu blogerských debat, jak se nervózně ptají internetoví vizionáři včetně Javůrka? Horší než je to dnes, by to zkrátka po úctyhodném výnosu paní Štolbové být nemělo.