Klaus našel v Bátorovi zalíbení jen proto, že v něm cítí nekompromisního spojence proti tomu, co ze srdce nenávidí – Evropskou unii. Bátorův odpudivý antisemitismus a xenofobie ale budou Klausovi na obtíž. Ne že by se za ně neuměl schovat, projeví se ale Klausova zbabělost. Politický úspěch Bátorova proudu je totiž velmi nejistý a Klaus se bude bát riskovat svoji postprezidentskou „slávu“ účastí v nejistém projektu. Klaus se proto k Bátorovi formálně nepřidá, ale bude ho podporovat navenek, jako to dělal Havel se zelenými. To ale pro vstup do parlamentu nestačí.
A to přesto, že jejich silně protievropská linka bude ve volbách v roce 2014 (nebo i dřív) nanejvýš žádaná. Eurozóna v té době překoná nejhorší fázi krize a bude směřovat k federalizovanému útvaru. V Česku naplno poběží spor o to, jestli se máme přidat, nebo ne. Proti bude značná část zdejší politické scény v čele s ODS a komunisty. Sociální demokracie bude v rozkolu – část jejích elit (Zaorálek, Sobotka, Dienstbier, Špidla) dál potáhne tradiční levicové evropanství, druhá část (Urban, Hašek, hejtmani) budou pod vlivem polostátních podniků v čele s ČEZ, které budou tlačit Česko ven z EU, kde se jim nelíbí přísné antimonopolní zákony.
Protievropská agenda ale bude v české politice tak silná, že nebude důvod Bátorovu stranu volit.