Reklama
 
Blog | Marek Švehla

Víc patosu českým heslům

Česká vláda rozhodla, že to Evropě osladíme. Noviny a televize (rádio jsem neslyšel) spustily lavinu kritiky - heslo je prý dvojznačné, hloupé, nesrozumitelné… Jeden můj kolega z Respektu si zase postěžoval, proč to všechno musí být v Česku tak složité. Proč prý nás politici vtahují do nějaké intelektuální hry, kde musíme řešit, kdo, co, komu a proč osladí. A smutně pochválil jednoduchý patos projevů amerických kandidátů na prezidenta.

Hlavní problém českého hesla Evropě to osladíme je opravdu jeho nejednoznačnost: u politiků je dobré, pokud slibují něco srozumitelného, co lze s nimi na konci jejich práce účtovat. Slazení Evropě samozřejmě Topolánka a spol. k ničemu nezavazuje.

Na druhou stranu tento problémový slogan umožňuje konečně se pořádně podívat, co a jak tedy chceme Evropě sladit. Jinak řečeno – jaké bude vlastně české předsednictví, jak chceme řešit dvě nečekané a velmi složité agendy – irské NE ústavě a hlavně ruské ANO svým tankům, suše řečeno jeho vztah k EU. O tom nevíme skoro nic ani od vláda ani z médií.

Když jsem si české oficiální heslo přečetl, vrtalo mi hlavou, jak vlastně bude znít onen dvojsmysl v angličtině nebo němčině, jak jej bude vláda překládat. Podle tiskové mluvčí AlexandraVondry se ale nic překládat nebude. Jde prý o heslo určené jen pro domácí publikum, pro zahraničí prý na konci roku vznikne heslo jiné.   V téhle souvislosti je zajímavé, že Francouzi žádné ústřední heslo nemají: údajně byla ve hře Evropa, která ochraňuje, nakonec se prý na tom ale francouzští politici nedohodli.

Reklama

Jiné heslo pro domácí publikum a jiné pro zahraničí je samo o sobě poněkud trapné a zavání komunisticky normalizačním – doma si říkej, co chceš, ale na veřejnosti mlč. Celé to pak znovu připomíná otázku, proč to musí mít Češi tak složité a rádoby ironické.

Na tuhle notu je shodou okolností v dnešním čísle týdeníku The Economist celostránkový článek, kde bruselský komentátor Economistu glosuje český vztah k EU. A nutno dodat, že to, co Respekt často kritizuje, Economist vidí jako jistý klad. Z pozic britského skepticismu vyzdvihuje českou zdrženlivost pro „bruselská moudra" a přitom zdůrazňuje, že český skepticismus neznamená, že by Češi byli proti spojené Evropě. Jen prý nechtějí nic přijímat s okázalým nadšením, což Economist dává k dobru.

„Jsou stejní jako my, akorát nerozumí kriketu," cituje Economict nejmenovaného britského konzervativního poslance v Evropském parlamentu hovořícího o ODS.

Nicméně britský týdeník oponuje, že to není až tak pravda. Češi sice nehoří pro evropskou ústavu, na konci roku ji ale zřejmě schválí. Stejně tak druhá agenda – Rusko. Češi nejsou podle Economistu takoví jestřábi jako Poláci či pobaltské státy, na rozdíl od pragmatiků v čele s Německem či Itálií ale razí vůči Rusku přísnost a zásadovost.

Economist už nestihl zachytit včera zveřejněné české heslo o slazení, zřejmě by jej ale přešel s více či méně pobaveným úsměvem. Na druhou stranu my, kteří nežijeme v bezpečí britských tradic a na ostrově značně orientovaného na druhý břeh Atlantiku, máme neodbytný pocit, že víc patosu, jednoznačnosti a evropského nadšení by českým heslům opravdu prospělo.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama