Reklama
 
Blog | Marek Švehla

Teď je opravdu na řadě Ukrajina

Americký týdeník Newsweek ve svém posledním čísle otiskl článek, na kterém lze leccos pochopit z ruského uvažování v souvislosti s gruzínskou krizí. Jde o komentář ruského experta na zahraniční a bezpečnostní politiku, přispěvatele řady ruských a západních think tanků  Dmitrie Trenina. Není to radostné čtení.

Americký týdeník Newsweek ve svém posledním čísle otiskl článek, na kterém lze leccos pochopit z ruského uvažování v souvislosti s gruzínskou krizí.

Jde o komentář ruského experta na zahraniční a bezpečnostní politiku, přispěvatele řady ruských a západních think tanků  Dmitrie Trenina.

Reklama

Není to radostné čtení. Trenin píše, že ruský útok na Gruzii je do značné míry zástupný. Nejde ani tak o Gruzii samotnou (tím také vyvrací paralelu se srpnem 68), ale o rostoucí pocit Ruska z obležení silami NATO, který teď umocňují plány na stavbu raketové obrany v Polsku a Česku. Rusko podle Trenina tomu už nechce nečině přihlížet, zvlášť když se hraje o sousední Ukrajinu a Gruzii.  Trenin píše: „V současném konfliktu jde o geopolitiku v prostoru bývalého Sovětského svazu, kde chce Moskva zabránit americké přítomnosti, a také o světový pořádek, v němž se chce Rusko zbavit americké dominance."

Rusové navíc podle Trenina vidí svůj útok na Gruzii stejně jako americké bombardování Srbska na konci devadesátých let. Odtud také odvozují legitimitu. Také oni by prý chtěli do čela Gruzie instalovat nějakou umírněnou „proruskou" figuru, stejně jako je v Srbsku Vojislav Koštunica, uvádí Trenin.

K tomu jen malý komentář.

Člověka až zarazí, jak je ruský pohled odlišný od našeho: rozšiřování hranic NATO nevidíme jako obkličování Ruska. Ona motivace je přece zcela opačná: NATO je pro nás nejlepší obranou právě proti agresivitě Ruska. Vidíme to tak my, vidí to tak v Pobaltí, vidí to i podstatná část Ukrajiny a vidí to tak i Gruzínci. Příčina a následek tedy vypadá zcela jinak při pohledu z Ruska a zcela jinak při pohledu na něj.

Ještě v devadesátých letech jsme spoléhali na to, že Rusko převezme naše evropské hodnoty a vzájemné strachy mezi námi pominou. Teď vidíme, že se k ničemu takovému Rusové nechystají. Opět trpí svými nebezpečnými představami o sférách vlivu, přičemž v té jejich – na rozdíl od americké – se s demokracií nepočítá.

Za druhé: z našeho pohledu samozřejmě kulhá i paralela s útokem na Jugoslávii. Amerika bombardovala Bělehrad, aby zastavila genocidu v Kosovu. Srbsko ale neobsadila a ani neřešila jeho další politický osud. Rusko obsadilo značnou část Gruzie po vzájemném konfliktu mezi gruzínskou vládou a separatisty a teď by chtělo do čela země „proruského" delegáta. Z vlastní zkušenosti víme, jak málo tihle "proruští" aparátčíci myslí na demokracii a prosperitu těch, kterým vládnou.

Ruské argumenty tak musí znít evropskému uchu zcela cize, stejně asi jako znějí naše argumenty jim. Šlo by nad tím mávnout rukou, nemít za sebou právě gruzínskou zkušenost. Tou navíc tahle šlamastika nekončí. Trenin píše: „Žádný ruský lídr, pokud chce zůstat u moci, si nemůže dovolit ‚ztratit‘ Ukrajinu jako člena NATO."

Trenin nerozebírá, co by tvrzení „nemůže si dovolit" znamenalo v praxi. Leccos lze ale vyvodit z právě probíhající ukrajinské vládní krize a koneckonců i z událostí v Gruzii před ruským útokem. Východní půlka Ukrajiny je jak známo silně proruská a stejně jako rozeštvávali Gruzii, budou Putin a spol. rozeštvávat i Ukrajinu, jen aby zabránili jejímu začlenění do evropské zóny bezpečí a prosperity.

EU s tím musí počítat a dobře si promyslet, co dál.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama