Díky Michálkovi jsme získali dosud nejlepší indicie toho, jak může jeden ze způsobů černého financování stran fungovat. Jde to tak, že vedení státní instituce, která disponuje volnými penězi, si politici obsadí vlastními lidmi. Ti pak hledají způsob, jak nakládání s penězi zorganizovat tak, aby z něj šly provize do stranické kasy. V případě SFŽP to podle zveřejněných nahrávek měly být dvě cesty.
– Za prvé se Drobilovi lidé snažili najít banku, která by za uložení miliard určených na ekologické dotace na svých účtech část z výtěžku (úroku) dala do kasy ODS.
– Za druhé chtěli organizování větších zakázek na fondu soustředit pod jednu firmu, která by podle „správně“ formulovaných podmínek výběrových řízení dávala zakázky spřízněným firmám, které by za to část zisku odváděly ODS.
Tohle se už dnes děje třeba na úrovni měst, zatím nikdy jsme ale tak jasně nenahlédli do toho, že by se to dělo v institucích přímo řízených vládou. Šokující je, že se to vytvářelo tak rychle po nástupu nové vlády a bez nějaké promyšlené konspirace. Drobilovi lidé jakoby nepochybovali, že v tom s nimi Michálek a další pojedou. A je šokující sledovat, jak sebejistě a přímočaře postupovali.
Takže co dál? Ministr Drobil jako strůjce tohoto případu musí odejít, to je jasné. Odpovědnost za svojí chybu by měl ideálně nést ministr vnitra (věděl o tom, nic neudělal) a samozřejmě policejní prezident (vynášet informace ze spisu, navíc jedné straně sporu je nepřípustné). Premiér sice taky udělal chybu, že na Michálkovu žádost o schůzku nereagoval, to se dá ale vyřešit omluvou a slibem, že příště si bude podobných apelů vysokých státních úředníků všímat víc.
Jenže tento ideál komplikuje politika a její zákonitosti. Pokud bude premiér hodně tlačit na odchod ministra Johna, Věci veřejné možná odejdou z koalice. Případ se pak může utopit v hádkách, co kdo věděl a neudělal, což by byla tragédie.
Nečas by se měl přes tyhle „technické“ okolnosti celého případu přenést a snažit se řešit onu podstatu. Tedy chtít vědět, jestli podobné korupční sítě politické strany skutečně vytváří. Jak fungují další státní instituce, odkud by mohli politici vysávat peníze. A hlavně jak co nejrychleji vytvořit důvěryhodnou policii, která by mohla zjednat nápravu. Taky by měl zcela otočit v pohledu na roli Libora Michálka, pochválit ho za odvahu a zasadit se o jeho vrácení na místo šéfa SFŽP. A konečně do pozice ministra životního prostředí instalovat důvěryhodného člověka, který zajistí, že se něco podobného nebude opakovat.
To vše by Nečasovi zřejmě u velké části ODS moc obliby nepřineslo. Konkrétně u té části, která se na šíření korupčního moru podílela a teď vidí ODS jako klan, který hlavně nesmí přiznat žádnou chybu.
Nečas ale nemá moc prostoru k manévrování. Pokud se zatvrdí a bude Drobilovo jednání dál obhajovat, těžko pak veřejnost přesvědčí, že se na vytváření korupčního systému nepodílí i on sám. Navíc potvrdí podezření, že ODS nemá ani v nejmenším pod kontrolou.
Měl by taky myslet na jednu důležitou věc: případem Drobil-Michálek definitivně skončí doba iluzí o úmyslech ODS v politice. Pokud Nečas, Vondra a další teď udělají chybu a místo přiznání chyby a snahy o nápravu teď budou kolem sebe kopat, ztratí poslední zbytky důvěryhodnosti. Pak už budou těžko někoho přesvědčovat, že ODS je něco lepšího než jen banda zkorumpovaných zlodějů.