Aby nedošlo k omylu – vůbec mi hlasitá demonstrace před pražským magistrátem nevadí. Naopak jí považuji za zcela legitimní. Taky se mě to celé dotklo – hlavně způsob, jak k vyšachování Tůmy došlo. Koalice ODS – ČSSD byla evidentně dopředu dohodnutá na půdorysu rozjetých kšeftů. Vzývaná povolební matematika byla zmanipulovaná účelovým rozdělením Prahy do obvodů a nectí to, že lidi jasně volili Tůmu do pozice primátora. Pokud by byla přímá volba starostů – která by mimochodem byla mnohem užitečnější než přímá volba prezidenta -, koalice ODS – ČSSD by nevznikla. A pak mi vadí způsob, jak se to celé upeklo: pokoutně v noci někde v nemocnici, když chvíli předtím ODS tvrdila, že jedná s Tůmou.
Na druhou stranu lze to celé vidět i z jiného úhlu. Nynější sestava na magistrátu je úplně jiná a nadějnější, než byla ta předchozí. Svobodovi se povedlo dotlačit ODS k jakési proměně, minimálně navenek. Noví radní jsou pod nebývalým tlakem, a tak se dá čekat, že se budou víc snažit.
Taky na místě primátora je znatelný posun, ať už je nám Bohuslav Svoboda sympatický, nebo ne. Místo pokryteckého Béma tam sedí člověk, který dává zcela konkrétní sliby, jejichž plnění bude možné za pár let velmi dobře účtovat, což v české politice rozhodně není zvykem. Svoboda chce spoustu konkrétních věcí zlepšit, zkorumpované úředníky vyměnit. Slyšel tohle někdo před čtyřmi lety od Béma?
Příjemná novinka taky je, že obě party – ČSSD a ODS – jsou pod tlakem svých stranických šéfů, v jejichž zájmu bude ohlídat si, aby magistrátní cynismus skončil.
A konečně pokud se TOP 09 v Praze pod náporem frustrace úplně nerozklíží, bude na magistrátu konečně fungovat pořádná opozice. To všechno je podstatné zlepšení bez ohledu na to, že mohlo být ještě lépe.