Na tom celém se krystalicky ukázalo, v čem je Moravcův novinářský problém. Na jednom drátě měl hradního úředníka, jehož úřad očividně zneužil své funkce k vyřizování si svých politických účtů. Na druhé drátě pak byla zcela evidentní oběť tohoto zneužití (předseda zelených). Prostě situace, kdy má novinář projevit svůj názor či smysl pro fair play, a tlačit Jakla svými otázkami k tomu, aby tenhle očividný faul pořádně vysvětlil, a ideálně to i jako faul pojmenovat. Jenže úspěšný dobyvatel týtý nic takového neudělá: nasadí svojí masku superobjektivního moderátora, který si nechce s nikým zadat. Výsledkem je, že se zcela vytrácí smysl žurnalistiky: pojmenovat problém a hledat jeho možná řešení.
Problém ale není jen v Moravcovi. Absolvoval jsem ve čtvrtek několik hodin přenosu z Obamovy a Medveděvovy návštěvy na ČT 24 a byl jsem překvapen, jaká to byla nuda. Začíná to moderátorem, který je v jakémsi opojení sám sebou, svými slovy a tak mluví a mluví, často dokola pořád to samé bez nějaké známky nápadu, překvapení, vtipu.
Ještě horší to bylo, když televize přepnula na své reportéry v terénu. V reportérství platí zásada, že pokud reportér z nějakých objektivních důvodů nemůže zprostředkovat očekávané informace, měl by čtenáři nebo divákovi sdělit, proč, a taky popsat, jak se snaží jít na samou mez svých reportérských možností, aby informace přinesl. Je to proto, že teprve pak je jeho práce srozumitelná a přesvědčivá. Čtenář či divák si musí odnést pocit, že reportér udělal vše, aby mu co nejlepší informace zprostředkoval.
To ale rozhodně nebyl případ ČT z obamovsko-medveděvovského dne (snad s čestnou výjimkou Jakuba Železného). Od začátku bylo očividné, že kameramani a reportéři jsou velmi omezeni, nikam moc nesmí, nic moc neví. V tu chvíli měli popisovat co vidí kolem (lidi, vzruch, organizaci toho všeho), a také jaké jim ochranka vyhradila místo, co z něho vidí a nevidí, co všechno nejsou kvůli omezení schopni zjistit. Nic takového jsme se ale nedozvěděli. Vrcholem byl reportér na Hradčanském náměstí, který diváky ujistil, že jim řekne o všem, co se děje a pak začal odříkávat něco o Sarah Palin, co si zřejmě předtím někde načetl.
Ale co nenapadlo Moravce a jeho kolegy, naštěstí napadlo diváky. Teprve když do studia začali spát žádosti, aby jim vysvětlili, kam teda všude reportéři můžou a nemůžou, začali jsme se něco zajímavého dozvídat. Ale další zajímavé detaily z jednání, které umožní celé to divadlo pochopit, třeba včetně toho, jak spolu prezidenti mluví, jak je na tom ruský prezident s angličtinou, zda jednají o samotě nebo s poradci, jak ti poradci pracují apod., aby člověk pohledal.
Místo snahy plasticky a s přiznáním svých limitů popsat celé to dění, televize trvá na tom, že se musíme dozvědět úplné formality – třeba kdy přesně přijede ruský prezident do hotelu. A tak to vypadá? Už jede, ještě nejede, pořád čekáme, možná nepřijede… A zatímco nudný reportér ČT stepuje někde na dohled hotelu, teprve po čase zjišťujeme, že Medveděv ještě večeří a prohlíží si Svatého Víta.
Smysl celé té televizní podívané dávali někteří zajímaví hosté (analytik Eichler, bývalý šéf hradního protokolu), jejich názory a informace se pak ale střídají s dlouhými pasážemi, kdy moderátora nenapadne nic překvapivého, zajímavého, nejde pod zoufale nakašírovaný povrch, a kdy se ukazuje, že utáhnout tak dlouhý program je evidentně nad síly novinářské televizní hvězdy.
Z televize také jako by šel dokonce strach řešit něco kontroverzního. Třeba když prezident v neustále opakovaném šotu říká, že naše vztahy s Ruskem jsou pořád lepší nebo že si s Putinem při minulé návštěvě nemohli vzpomenout na nic, co by obě země nějak rozdělovalo.
Dělá si srandu, musí v tu chvíli napadnout každého uvažujícího člověka. Copak kontrarozvědka pořád nevaruje před hemžením ruských špionů? Nemáme bezdůvodně vypovězené novináře z Ruska, neochotu otevřít pro české historiky ruské archivy. Copak tu nejsou zcela různé názory na napadení Gruzie, ruské chování na severním Kavkazu? Není tady panický strach z ruských státních investic? Proč to Klaus lakuje na růžovo? Proč říká něco, co není pravda? Proč není schopný mluvit otevřeně? Copak takhle vypadají přátelské vztahy? Prezident asi má své důvody, o těch bych ale rád slyšel debatovat v televizi, když už se na to člověk kouká.
Mám velký respekt před televizní žurnalistikou a nejednou se v duchu skláním před týmem lidí, kteří dělají Události a komentáře. Každopádně ale bude příště lepší svoje divácká očekávání krotit.