Je to ironie. Česko bývalo v minulosti hračkou mocností. Teď naopak evropské mocnosti čekají v pozoru, až si Češi laskavě rozmyslí, co vlastně chtějí. Lepší reklamu na EU by si nikdo nevymyslel, jenže tahle útěcha teď k ničemu moc není. Jde o to, co dál.
Vláda a šéfové politických stran musí ze všeho nejdřív začít brát Klause nikoliv jako svého spojence, ale protivníka, kterým se fakticky stal. Vláda má před sebou prezidenta, který tají své plány, neslyší na racionální argumenty, nedrží slovo, nedá se s ním vést partnerská debata, ignoruje české mezinárodní závazky, jsou mu lhostejné ústavní principy. S Klausem proto nejde spolupracovat, je třeba ho porazit.
Byť se zdá, že Česku hoří půda pod nohama, pořád je čas. Vláda by neměla činit předčasná rozhodnutí, jestli Klausovi ustoupí, nebo ne. Musí si počkat na výrok Ústavního soudu, pak chtít od Klause jasné znění jeho požadavků. Teprve potom přijde čas jednat.
Klaus je mistr překvapení. Dělá nečekané kroky, dostává své protivníky pod tlak, má iniciativu. Tomu je třeba zabránit a dostat naopak pod tlak jeho. Takový prezident jako on by neměl vyhrát. Taková výhra ho pouze posílí a v příštích sporech se bude chovat stejně.
Pokud jde o konkrétní vývoj: V tuto chvíli se zdá, že Listinu základních práv a svobod, která Klausovi údajně vadí, je možno vyřešit dvěma způsoby. Jednak politickou deklarací na summitu hlav států EU jako v případě Irska. Na to může vláda v rámci záchrany Lisabonské smlouvy přistoupit. Současně si je třeba ale říct, že jsme svědky zdaleka největšího útoku na české ústavní pořádky, útoku, z kterého je tedy nutné se poučit. Mělo by se proto současně začít mluvit o tom, jak zpřesnit nebo ještě lépe omezit úřad českého prezidenta, aby si nemohl přivlastňovat víc moci nad rámec ústavy.
Je tu ale jiná možnost. Klaus už prostřednictvím svého podržtašky Jakla naznačuje, že mu politická deklarace šéfů vlád EU nestačí, a že chce rovnou změnu Lisabonské smlouvy. Dalo by se to čekat: když se rozhodlo o ústupcích Irsku, Klaus nadskakoval vzteky, že by se mělo o Lisabonu v celé EU znova hlasovat. Teď by k tomu tedy mohl chtít EU přinutit.
To je ale z pohledu Unie obyčejné vydírání (Klaus, přesněji řečeno Češi to měli říct dřív), na které nikdo normální v EU nemůže přistoupit.
Když tedy bude Klaus trvat na větších zárukách, je třeba přejít do protiútoku. Třeba i navrhnout jeho odvolání. Je to samozřejmě problém: nevíme, jak by se ta věc táhla dlouho a jestli by vůbec byla úspěšná. Je to ale dobrá možnost, jak Klause vystavit tomu, čemu teď on vystavuje celou Unii, tedy bezskrupulóznímu tlaku.
Každopádně k vyjasnění celé šlamastyky potřebujeme další informace.
Především co budou čeští občané tratit, pokud vláda ustoupí Klausovi a vyžádá si dodatečnou neplatnost Listiny základních práv a svobod.
Dále co si přesně o Klausových podmínkách myslí šéfové politických stran. Na jejich názoru záleží a oni si musí zanalyzovat, čím vším prezident-neovladatelný superman bude v budoucnu hrozit a kam až jsou ochotni mu ustoupit.
Dál jde o to, jakou politici zvolí taktiku, pokud Klaus bude chtít rovnou změnu Lisabonu a tedy novou ratifikaci v celé Unii.
A konečně jak dlouho by trvala akce impeachment a jakou by měla šanci na úspěch.