Reklama
 
Blog | Marek Švehla

Diplomatické depeše na WikiLeaks – zatím spíš nuda

 Publikování nové záplavy dokumentů – tentokrát statisíců diplomatických depeší, nazval kdosi jedenáctým zářím světové diplomacie. Teprve čas ukáže, jestli to bude tak zlé. Podobná smršť týkající se amerického angažmá v Afghánistánu také vypadala vážně, po několika měsících ale vlastně nevíme, co to celé změnilo. Ukázky nových dokumentů zveřejněné na serveru iHned zatím nevypadají světoborně. Ke každému připojuji svoji krátkou glosu (v tučné kurzívě).

Ukázky z WikiLeaks:

§                        Ruského premiéra Vladimira Putina a jeho italského kolegu Silvia Berlusconiho pojí úzké přátelství, a to natolik úzké, že jsou z toho USA nervózní. Přátelí se už pět let a strávili spolu několik dovolených včetně divokých oslav. Ruský prezident Dmitrij Medveděv je „pomalý a mdlý“. Dokumenty obsahují informace o údajných stycích ruské vlády s organizovaným zločinem.

Být z toho nervózní, je úplně v pořádku, taky bych byl. Že je Medveděv pomalý a mdlý, ví každý demokraticky uvažující Rus. A o spolupráci ruské vlády s organizovaným zločinem se v obecné rovině běžně píše – viz vraždy novinářů nebo lidskoprávních aktivistů. 

 

Reklama

§                        Velkou nedůvěru má americká diplomacie vůči francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu, který prý nevynechá příležitost, aby poškodil americkou zahraniční politiku.

Američtí diplomaté určitě nejsou sami.

 

§                        Washington a Londýn mají velmi vážné obavy o bezpečnost pákistánského jaderného zbrojního programu. V Turecku USA velmi pečlivě sledují islamistické tendence tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana.

Vývoje v Pákistánu se bojí každý, kdo tamní situaci jen trochu zná, a sledovat s obavami vývoj v Turecku snad mají všichni tihle lidé v popisu práce.

 

§                        Pokud jde o jaderný program Íránu, předáci arabských zemí údajně soukromě vybízeli k leteckému útoku na Írán, protože lepší je prý konvenční válka dnes než jaderná válka zítra. Podle ministra obrany USA Roberta Gatese by ale jakýkoli úder plány Íránu jen nanejvýš o tři roky oddálil.

To, že se situace v Íránu nejvíc obávají sunitští Arabové, je známé. Jestli přímo navádí Ameriku k útoku, je novinka. Bez jmen má ale tato informace stejně minimální hodnotu. Írán tohle už určitě dávno ví. Obavy Ameriky podniknout útok jsou taky známé – asi i proto, že vést tři války najednou je zřejmě nad síly každé země. Názor, že by útok problém atomového arsenálu nevyřešil, je zajímavý.

 

§                        V dokumentech je obsažena „devastující kritika“ britských bojových operací v Afghánistánu a stížnosti na nevhodné chování členů britské královské rodiny.

Předpokládám, že Američané to samé ve svém vlastním zájmu řekli svým největším spojencům Britům i do očí. Jestli ne, je to trochu trapas.

 

§                        Dokumenty ukazují na velkou nedůvěru, jakou mají USA vůči afghánskému vedení. Když loni afghánský viceprezident Ahmad Ziá Masúd odjel do Spojených arabských emirátů, vezl s sebou 52 milionů dolarů v hotovosti. Afghánský prezident Hamíd Karzáí je „slabá osobnost“ a paranoik posedlý konspirací.

Nedůvěra vůči Karzáímu – dávno známá věc, hojně popisovaná v komentářích světových novin.

 

§                        Pokud jde o teroristickou síť Al-Káida, jejími hlavními sponzory zůstávají Saúdové. Katar, který hostí americkou vojenskou základnu, je ve svém protiteroristickém úsilí z celého regionu nejslabší a jeho tajná služba se zdráhá proti teroristům zakročit.

Také známá věc. Bylo by zajímavé vědět, jací Saúdové. Zřejmě se nemyslí členové saúdské královské rodiny, ale soukromé osoby v Saúdské Arábii.  Pokud by šlo o královy příbuzné, byl by to skandál.

 

§                        Pozornost věnují dokumenty věznici na základně Guantánamo. USA například podmiňovaly uspořádání americko-slovinského summitu tím, že Slovinsko přijme na svém území jednoho z vězňů. Tichomořský ostrov Kiribati dostal za přijetí skupiny dalších vězňů příslib milionů dolarů. Pro Belgii by zase podle amerických diplomatů bylo přijetí většího počtu vězňů z Guantánama „lacinou cestou, jak se dostat v Evropě do popředí“.

O snaze Američanů přesvědčit své spojence, aby přijali vězně z Guantánama, se také běžně psalo. Tyhle detaily jsou možná nové, bylo by ale divné, kdyby v tom nebyly peníze a různé diplomatické tlaky.

 

§                        Diplomatické protokoly obsahují srovnání íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda s Adolfem Hitlerem. Obsahují profil libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, jehož na jeho cestách vždy doprovází „smyslná ukrajinská blondýna“ jako zdravotní sestra.

Hmmm. Fakt skandální přirovnání… 

 

§                        Dokumenty ukazují, jak USA využívají svá velvyslanectví jako součást globální špionážní sítě. Diplomaté mají za úkol získávat nejen informace od svých kontaktních osob, ale i detaily osobního charakteru, značky jejich aut, čísla kreditních karet a dokonce otisky prstů a vzorky DNA.

Záleží na tom, v jakých zemích se to děje. U spojenců by to byl průšvih, jinde mi to připadá jako běžná věc, kterou takoví Rusové dělají jako na běžícím páse. 

 

§                        Američtí představitelé dostali úkol vyvíjet špionážní činnost i proti vedení OSN. Diplomatické kabelogramy požadují informace o telefonní síti, kterou využívá vedení OSN, o bezpečnostních opatřeních, přístupových heslech nebo soukromých komunikačních kanálech vedoucích osobností OSN.

To nevypadá pěkně a asi ani není. OSN ale ví, proč sídlí v USA a ne v Rusku nebo Číně. Ale nechci to bagatelizovat.

 

§                        Čínské komunistické vedení podle dokumentů řídilo útok proti počítačovým systémům firmy Google. Čínští hackeři údajně pronikli i do počítačů americké vlády a jejích západních spojenců.

No hurá, takových informací by chtělo víc – to zaměření na USA je trochu asymetrické a tudíž škodlivé. Jenže dokumenty v azbuce nebo čínských znacích WikiLeak asi moc lákat nebudou.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama