Reklama
 
Blog | Marek Švehla

Co bude po nedůvěře vládě? To rozhodne Klaus

Zítra se možná Češi dočkají unikátu, který jim ale stěží bude někdo závidět – vyslovení nedůvěry vládě v čase, kdy vede předsednictví EU. Často slýcháme, že pro předsednictví by to nemělo nic znamenat, že prý šéf opozice Paroubek nechá vládu předsednictví dořídit. Něco takového ale vůbec není jisté: o dalším osudu Topolánka jako premiéra by totiž nerozhodoval Paroubek, ale nevyzpytatelný prezident Klaus.

Situace by se mohla vyvíjet dvojím způsobem.

1) Poslanci vysloví vládě nedůvěru. Ta by podle ústavy měla vzápětí (třeba ještě ten den) podat demisi prezidentovi. Prezident ji přijme a bezprostředně (v řádu dní) někoho pověří, aby hledal vládu novou. V Česku se pro tohle vžil název průzkumný mandát. První takový dostal v roce 1997 šéf lidovců Josef Lux od Václava Havla. Lux hledal ministry, sám se pak ale nakonec premiérem nestal, tím byl jmenován Josef Tošovský. Průzkumný mandát není podle ústavních právníků ústavně zcela čistá procedura, nicméně umožňuje jakési překlenovací období, kdy starý premiér vládne v demisi a nový má čas na rozmyšlenou a uklidnění situace.

V našem případě by takový průzkumný mandát mohl dostat Jiří Paroubek (pokud by ho chtěl) nebo spíš nadstranický úředník, který by ministry hledal a hledal a hledal až do konce června, kdy by české předsednictví skončilo. Mezitím by vládl Topolánek. No vládl: prostě by administroval unijní předsednictví, dovnitř českého  státu by ale žádná rozhodnutí nemohl přijmout.

Reklama

Na konci června by pak Paroubek nebo spíš někdo jiný konečně přistoupil k sestavení vlády až do předčasných nebo řádných voleb.

2) Poslanci vysloví vládě nedůvěru. Ta by podle ústavy měla vzápětí (třeba ještě ten den) podat demisi prezidentovi. Aktivistický prezident stál až dosud ke své nelibosti zcela mimo předsednictví EU a zviditelňoval se pouze svými provokativními řečmi o globálním oteplování, krizi a budoucnosti EU. Demise Topolánkovy vlády mu ale umožňuje nástup na scénu.

Klaus demisi přijme a vzápětí pověří sestavením vlády nějakého svého antievropského spojence, třeba svého mladého učedníka Petra Macha. Mach ještě ten večer obvolá známé a sestaví vládu „odborníků". Další den Klaus Machovu vládu jmenuje. Topolánkův kabinet vzápětí opouští své kanceláře a na jejich místa nastupuje Mach a spol. Ti pak mají třicet dní na to, aby požádali parlament o důvěru. Prvotní šok z rychlého jednání prezidenta se podaří rozptýlit, ČSSD a ODS se dohodnou na předčasných volbách a Machovi jako přijatelné překlenovací variantě. (Přece jen – po volbách budou všichni prezidenta ještě potřebovat.) 

Problém je „jedině" s předsednictvím: Sarkozy prohlásí, že žádného Macha nezná a ani na něj nemá mobil. Dohodne se s Merkelovou na summitu eurozóny, který se až dosud dařilo Topolánkovým lidem ve strachu o rozdělení EU odvracet. Nová vláda nebude mít v zahraničí důvěru ani kontakty a agendu z velké části podstoupí prezidentovi. Česko se dostane do izolace, to vyvolá ještě větší nechuť senátorů ODS zvednout ruku pro evropskou ústavu. 

 Co bude výsledkem? Kdo ví. Minimálně reputace Česka v EU bude na bodu nula, zatímco doma budeme čekat na spásu v podobě nových voleb.  

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama